Mezifázové vlastnosti deriváty alkylpolyglykosidů.

Pro charakterizaci mezifázových vlastností alkylpolyglykosidových derivátů byly zaznamenány křivky povrchového napětí/koncentrace a z nich byly stanoveny kritické koncentrace micel (cmc) a hodnoty povrchového napětí plató nad cmc. Jako další parametry bylo zkoumáno mezifázové napětí proti dvěma modelovým látkám: oktyldodekanolu a dekanu. Hodnoty cmc získané z těchto křivek jsou uvedeny na obrázku 8. odpovídající data pro C₁₂ alkylmonoglykosid a a_{C 12/14}alkylpolyglykosidy jsou zahrnuty pro srovnání. Je vidět, že alkylpolyglykosidové glycerolethery a uhličitany mají vyšší hodnoty cmc než alkylpolyglykosidy se srovnatelnou délkou řetězce, zatímco hodnoty cmc monobutyletherů jsou poněkud nižší než u alkylpolyglykosidů.

Měření mezipovrchového napětí byla provedena pomocí tenzometru Kri.iss spinning drop. Pro simulaci praktických podmínek byla měření provedena v tvrdé vodě (270 ppm Ca :Mg= 5:ll při koncentraci tenzidu 0,15 g/l a při SO Obrázek 9 ukazuje srovnání mezifázového napětí C₁₂alkylpolyglykosidové deriváty proti oktyldodekanolu. C₁₂mono[1]butylether má nejvyšší mezifázové napětí, a tedy nejnižší mezifázovou aktivitu, zatímco C₁₂monoglycerolether je v podstatě na úrovni C₁₂polybutylether. C₁₂alkylpolyglykosid zahrnutý pro srovnání leží na úrovni posledních dvou zmíněných alkylpolyglykosidových derivátů. Celkově jsou hodnoty mezifázového napětí vůči oktyldodekanolu relativně vysoké. To znamená, že pro praktické aplikace je důležité zajistit, aby použité směsi povrchově aktivních látek měly synergismus vůči polárním olejům.

Výsledek testu pěny jako na obrázku 10. Chování pěnění různých alkylpolyglykosidmonoglyceroletherů a monokarbonátů bylo měřeno srovnáním s C₁₂alkylpolyglykosid pro dvě hodnoty tvrdosti vody v nepřítomnosti mastné nečistoty. Měření byla provedena v souladu s DIN 53 902₁₀a C₁₂alkylpolyglykosidmonoglycerolethery produkovaly větší objem pěny než C₁₂alkylpolyglykosid. Stabilita pěny je výrazně vyšší v případě C₁₂monoglycerolether než v případě C₁₀ derivát při 16°dH. C₁₄alkylpolyglykosidmonoglycerolether se nesrovnává s C₁₀a C₁₂ deriváty ve své pěnivosti a celkově jsou horší než C₁₂alkylpolyglykosid. Monokarbonáty s délkou alkylového řetězce n 8 a 12 se vyznačují velmi nízkými objemy pěny, jak by se dalo očekávat u hydrofobního alkylpolyglykosidového derivátu.